KOKORY oficiální stránky obce

KOKORY - KAPLE
CÍRKEVNÍ PAMÁTKY - KAPLE SV. FRANTIŠKA XAVERSKÉHO V KOKORÁCH


V letech 1715 - 1717 zasáhla i Kokory černá smrt. Zatímco epidemie skoro vyhubila blízký Přerov, kokorští slíbili za záchranu postavit kapličku, jenže se pak nemohli dohodnout, kterému světci ji zasvětit, a prosili o znamení. Tehdy prý vezl forman z Olomouce sochu umírajícího sv. Františka Xaverského pro zaslíbený morový sloup, snad do Přerova. Vůz se sochou se v Kokorách náhle zastavil a nedalo se jím pohnout z místa, ani když připřáhli další pár koní. Kokorští to pochopili jako očekávané znamení, slavnostně slíbili zasvětit kapli sv. Františkovi Xaverskému a sochu odkoupili. Pak ji umístili doprostřed nové kaple u rozcestí. Jiní říkají, že na hranici kokorských polí u Krčmaně kterýsi kokorský sedlák při orbě narazil na velký kámen. Chtěl jej vyhodit z pole, ale pak zjistil, že je to socha sv. Františka Xaverského. Přivezl ji do vsi a vůz se zastavil atd.Tolik pověst.

Ve skutečnosti byla kaple postavena nad pramenem, vytékajícím pod silnicí, pro jehož vodu lidé chodili zdaleka, pomáhala proti zimničným onemocněním. Stavbu votivní kaple financoval olomoucký jezuitský konvent, jemuž Kokory od 10. dubna 1663 patřily.
Tak na jižním konci městyse vyrostla půvabná barokní kaple sv. Františka Xaverského s balustrádou zdobenou krásně tesanými kamennými sochami a vázami, sochami svatých v průčelí a čtyř archandělů v rozích střechy od neznámého sochaře z Olomouce. Vnitřek byl vyzdoben štukovými reliéfy. Kaple byla uzavřena kovanou mříží, do které prosebníci zaplétali jako votivní dary ustřižené vlasy - zbytky těchto obětin viděl na mříži a sochách ještě P. Daniel Deutsch, kokorský farář v letech 1879 - 1906. (Oběť vlasů byla častá při onemocnění "hlavničkou" - tyfem.) Kolem kaple byly vysazeny jedlé kaštany a další vzácné stromy. Posvětil ji 7. listopadu 1724 farář Matouš Sedláček, 6. února 1725 žádal konsistoř o povolení zřízení oltáře v této kapli a 15. února 1725 o mešní indult, který konsistoř udělila.

Oltářní obraz modlícího se sv. Františka pocházel podle datování z roku 1739, kdy byl kokorským farářem P. Josef Karel Clement. Tomu byl udělen 22. dubna 1751 další mešní indult pro kapli. Při josefinské reformě v roce 1788 unikla kaple zrušení a likvidaci jen proto, že měla být během plánovaného rozšiřování farního kostela užívána k bohoslužbám a proto byl do její věžičky zavěšen malý zvonek. Sochy z měkkého pískovce trpěly počasím i dětskými hrami, jak to P. Deutschovi vyprávěla stařenka Pavlicová. Sochy andělů ze střechy shodila vichřice, otlučení "mouřeníni" z balustrády už skoro nepřipomínali sochy. Podle jeho záznamu to snad byly alegorie živlů nebo svobodných umění - jedna socha troubila na lasturu (voda), druhá hrála na píšťalu (vzduch), třetí nesla mísu ovoce (země), další se dívala dalekohledem do nebe (astronomie). V roce 1800 prý proto nařídil rokytnický správce Čížek rozpadající se balustrádu kaple zbourat a zbytky její výzdoby odklidit, zůstaly jen sochy sv. Ignáce z Loyoly, sv. Aloise z Gonzagy a sv. Stanislava Kostky v nikách průčelí a holé schodiště. Vodu ze studánky si rourami odvedl do palírny místní kořalkář a pramen vyschl. Znovu se objevil, až když rozhořčení obyvatelé Hliníku potrubí zničili.

P. Deutsch se snažil zjistit co nejvíce podrobností o kapli, z jeho iniciativy byla 12. září 1884 státem protokolárně připsána obci kokorské, protože stála na obecním pozemku. Obec ji dala v roce 1887 zvenčí opravit, vnitřek dala nově vymalovat Marie Vitoslavská ze sousedství v roce 1888. Přitom byla socha sv. Františka Xaverského posunuta do nově vybudovaného výklenku pod oltář, protože kněz "nemohl se v kapli ani hnouti" a nad oltář namalována Gustavem Přečkem freska "Kázání sv. Františka Xaverského Indům a Číňanům".

Za více než sto let vyzvánění se ze zvonku kaple stal chraplavý "šeptáček" a tak 23. října 1910 farář Jan Vepřek posvětil nový, pořízený dobrodinci. Obec dala kapli znovu opravit v roce 1940, to už byly v průčelí jen dvě sochy. V roce 1941 byla silnice do Přerova napřímena, proto musela být odkopána část vyvýšeniny, na níž kaple stojí, a vysekány poslední stromy ozdobného libosadu z 18. století. 23. března 1942 byly odebrány zvony farního kostela ale dobře schovaný zvonek kaple ne. V roce 1948 byl převěšen do prázdného sanktusníku kostela, ale obyvatelé Hliníku chtěli mít svůj zvonek dál. Proto si nechali v Brodku u Josefa Dytrycha ulít nový, posvěcený a zavěšený 2. prosince 1958.